Ing. MATULA Jaroslav, s.r.o. - okna - dveře - zimní zahradyMezihorní 459, 664 82 ŘÍČANY u Brna, tel./fax: 546427563, mobil: 603227459, e-mail: matula@firmamatula.cz, web: www.firmamatula.cz
Zimní zahrada by se dala definovat jako prostor částečně nebo úplně ohraničený prosklený
mi stěnami a tvořící spojovací prostor mezi vnitřním a okolním venkovním prostředím. Umožňuje tak obyvatelům prodloužit si pobyt v přírodě v jarních a podzimních měsících a současně zajímavě též architektonicky dotvořit prostředí.
Pro realizaci má nejdůležitější význam určení typu zimní zahrady – co od ní očekáváme a k čemu ji budeme používat. Z tohoto pohledu dělíme zimní zahrady na tři skupiny:
Každý z těchto tří druhů představuje jiné požadavky na navrhování, konstrukci a provedení. Čím jsou tyto požadavky různorodější, čím déle a rozmanitěji má být zimní zahrada během roku využívána, tím musí být klimatické podmínky stabilnější. Pokud se předem předpokládá pouze časově omezené využití nebo využití jenom na jeden účel - třeba jako skleník nebo pro využití sluneční energie - tím spíše mohou být tolerovány klimatické extrémy.
Je to dáno tím, že klima, ve kterém se výborně daří rostlinám, se pro člověka rychle sta
ne nesnesitelným. Má-li zimní zahrada co nejefektivněji získávat sluneční energii, bude klima v zimní zahradě vadit všem uživatelům, je jedno zda se bude jednat o rostliny nebo člověka.
Realizovaná zimní zahrada může správně fungovat jen tehdy, pokud uživatel ještě před její realizací přesně definuje, co od ní očekává a k jakým účelům ji bude používat. Podle tohoto použití a polohy ke světovým stranám se dá vybrat vhodná technologie a konstrukční systém. Je samozřejmostí, že v zahradě používané pro pěstování tropických rostlin asi bude sotva příznivé klima k posezení a odpočinku a i konstrukce bude muset být přizpůsobena vysoké vlhkosti prostoru.
Zimní zahrada pro pěstování rostlin – skleník
Zimní zahrada tohoto typu je určena pro pěstování rostlin, zejména exotických. Jedině pod sklem lze vytvořit 
klima, na které jsou rostliny zvyklé ze zemí svého původu – dostatek světla a tepla.Proto má do takovéto zimní zahrady pronikat světlo a sluneční paprsky pokud možno z co největšího množství stran. Důležitá je také dostatečná výška zimní zahrady, aby se zamezilo dusnu, vlhku a horku.
Zimní zahrada jako energetický systém
Tyto zimní zahrady využívají tzv. skleníkového efektu. Přes skleněné plochy proniká krátkovlnné světelné záření a dopadá na absorpční plochy, které ho pohltí a přemění na dlouhovlnné tepelné záření. Protože toto nemůže pronikat zpět přes zasklení, ohřívá se vnitřní vzduch. Výška teploty pak závisí na délce působení a intenzitě slunečního záření.
Podle využití a stavební metody slouží zimní zahrada jako
Zimní zahrada jako energetický nárazník (nevytápěná zóna) snižuje tepelné ztráty prostoru nacházejícího se za ním. Aby se prostor zimní zahrady příliš neochlazoval, neměla by být příliš hluboká, ale spíše široká a vysoká. Vhodné je včlenit ji do tělesa stavby. Lze tak dosáhnout pozoruhodných tepelných zisků.
Zimní zahrady sloužící jako kolektor teplého vzduchu vyžadují více stavebních úprav.
Zimní zahrada jako obytný prostor
Využívání zimních zahrad jen pro pěstování rostlin nebo jako dodavatele tepla se zdá jako zbytečné plýtvání finančními prostředky. Zimní zahrada by měla rozšířit obytný prostor, ve kterém je možné jíst, děti si tam mohou hrát, je zde možné si číst nebo jen tak odpočívat. K tomu patří samozřejmě i rostliny a pokud zimní zahrada získá ještě nějakou energii, je většina uživatelů spokojena.
Nejdůležitějším předpokladem využití zimních zahrad k obytným účelům jsou stabilní klimatické poměry v prostoru, tj. mělo by být umožněno využívat zimní zahradu jak v průběhu horkého letního dne tak i za chladného zimního večera. Podmínkou je vyrovnané klima v letním období s maximálními teplotami 24 až 26oC a s minimálními tepelnými ztrátami v zimním období. Toho lze dosáhnout zejména pomocí tří opatření:
Aby nedošlo k přehřátí obytného prostoru, mělo by vysoko stojící letní slunce dopadat na masivní střešní plochy. Naproti tomu nízko stojící zimní slunce musí dopadat hluboko do prostoru. Částečně masivní střechy se zbytkem prosklení směrem k okapu jsou pro obyvatelnou zimní zahradu tím nejlepším kompromisem.
Pro splnění klimatických požadavků, tepelné izolace a odstranění problému kondenzační vody je potřebné vysoce kvalitní zasklení, neboť u něj na vnitřní straně vnitřní skleněné tabule se teplota blíží teplotě v místnosti. Tím je vznik kondenzační vody téměř vyloučen. Příznivé je zasklení všech svislých ploch.
ZasklenÍ
Obvodové prvky jsou zaskleny čirým izolačním dvojsklem ve složení 4-16-4 uloženého do zasklívacích lišt a těsnění. Je možné výrazné zlepšení tepelně izolačních a protislunečních vlastností či bezpečnostní charakteristiky izolačního dvojskla. 
Na zasklení střechy se používá izolační dvojsklo s bezpečnostním sklem CONEX orientovaným dovnitř. Je to z důvodu ochrany a bezpečnosti uživatelů zimní zahrady pro případ, že dojde k rozbití skla na střeše zimní zahrady.
Druhým typem materiálu na zasklení střechy je výplň z komůrkového polykarbonátu. Polykarbonátové desky (LEXAN, MACROLON) představují skupinu zasklívacích materiálů, které se vyznačují velmi dobrou tepelnou izolací, vysokou nárazovou houževnatostí, optimální propustností světla a slunečního záření. Všechny desky jsou stabilizovány, tzn. jsou odolné proti povětrnostním vlivům a UV záření. Podobně jako u skel rozlišujeme polykarbonáty s probarvením ve hmotě a polykarbonáty s reflexní vrstvou - desky Solar Control pro spolehlivé omezení přehřívání interiéru zimní zahrady (odraz slunečního záření 52%). Vlastnosti polykarbonátových desek nejdou kombinovat a při jejich navrhování se bere v úvahu i případný prořez materiálu (vyrábějí se v rozměrech 2100 x 6000 mm, některé 1250 x 6000 mm, v poslední době i v délce 7000 mm).
Pro zlepšení izolačních vlastností se vnitřní sklo nahradí tabulí skla s nízkou emisivitou (na povrchu skla je nanesena tenká vrstva oxidu kovu). Dnes nejsou výjimkou skla s hodnotou pod U=1,0 W.m-2.K-1 (čím nižší hodnota, tím lepší tepelně izolační vlastnosti skla). Jejich použití doporučujeme u zimních zahrad využívaných jako obytné prostory, u zimních zahrad orientovaných na severní strany, pro snížení vyzařování tepla ze zimní zahrady do exteriéru a pro úsporu při vytápění těchto prostor.
Zejména v letních dnech, kdy je sluníčko vysoko nad horizontem roste množství světla a nastává přehřívání interiérů vlivem slunečního záření, což z hlediska pohody v zimní zahradě může působit do jisté míry velmi nepříznivě. Tuto situaci lze řešit použitím protislunečních skel, které můžeme rozdělit do dvou skupin
-skla s absorpční charakteristikou - převážně skla Planibel pohlcující sluneční energii probarvená ve hmotě v barvách bronz, zelená, šedá
-skla s reflexní a absorpční charakteristikou - skla Stopsol odrážející a pohlcující sluneční záření v barvách čirá, bronz, šedá, zelená
Co se týče orientace zimní zahrady, jednoznačně nejvhodnějšími směry jsou západní a jižní, neboť zaručují nejvyšší dopad světla a nejdelší dobu využití. Zde jako u každé jiné polohy se musí pamatovat na možnost dostatečného odvětrání.
V neposlední řadě záleží na začlenění zimní zahrady do vlastního domu. Doporučuje se předpokládat flexibilní oddělení od vlastního domu a to i v případě, že je zimní zahrada stavěna výhradně jako rozšíření obytného prostoru. Nejjednodušším řešením je oddělit ji od obytného prostoru velkými dveřmi, takže podle situace může být zimní zahrada začleněna do domu úplně nebo může tvořit vlastní tepelný systém.
Ventilace
Důležitým bodem při návrhu zimní zahrady je správná volba větrání a ventilace v zimní zahradě na níž závisí optimální teplota uvnitř zimní zahrady zvláště v horkých letních dnech. Je možnost si vybrat ze dvou možností: přirozené - větrání a řízené - ventilace. Nesmíme rovněž zapomenout na orientaci vůči světovým stranám a způsobu využití zimní zahrady. V obytné zimní zahradě umístěné na jižní stranu budeme mít na větrání větší nároky než na větrání ve skleníkové zimní zahradě umístěné severním směrem.
Při přirozeném větrání se využívá vlastnosti teplého vzduchu stoupat vzhůru. V přirozeném větrání se navrhují okna umístěná co nejvýše, nejlépe střešní okna, které odvedou teplý vzduch ze zimní zahrady ven a pro přísun chladnějšího vzduchu pak slouží okna v obvodu zimní zahrady nebo se využívá dveří. Platí pravidlo, že cca 20% plochy obvodu by mělo být určeno pro větrání. Pro otevírání výše položených oken nebo střešních oken je pak možné dodat manuální nebo elektrické ovládání.
Řízené větrání má tu nespornou výhodu, že již prakticky odpadá otázka ovládání, neboť ventilátor je napojen na vnitřní termostat případně vlhkoměr na kterém se nastaví požadovaná vnitřní teplota. Přísun čerstvého vzduchu je řešen pomocí přisávacích klapek, které se umisťují k podlaze zimní zahrady. Ventilátory rovněž zajišťují nutnou hygienickou výměnu vzduchu v zimní zahradě.
Nároky na ozelenění nebo na možný energetický zisk nemohou být u zimních zahrad, které slouží jako obytné, přiliž vysoké. Kdo upřednostňuje smíšené využití, musí všude činit kompromisy.